ZSO: #4 Černý osud

19. únor 2011 | 17.00 |

,,Zukyo!" zavolala mě sestra Joy. Mírně jsem sebou trhla a protáhla se. Usla jsem. Poslední dobou jsem toho opravdu moc nenaspala. Má práce je opravdu dost časově náročná. ,,Zde máš své pokémony. Jsou v úžasném stavu, ale mám jednu výtku: Potřebují více pohybu. Jestli s nimi nechceš zápasit, tak mou radu ignoruj, ale Flareon je velmi mocná a se správným tréninkem bude velmi dobrá! Dále je tu ještě vnitřní teplota obou tvých pokémonů. Musí občas vypustit trochu ohně, aby se nepřehřáli..."

,,Ach!" vyhla jsem se Joy pohledem. Neměla jsem na své pokémony čas, jelikož jsem pracovala. Strašně mě mrzelo, že je zanedbávám, avšak neměla jsem jinou možnost.

Ale nikdy jsem ani na okamžik nezalitovala, že jsem si je pořídila.

**

Jako první jsem si pořídila mého Vulpixe. Vešla jsem do útulku a procházela se kotci. Bylo to v době, kdy jsem byla OPRAVDU při penězích. Byl tu nádherný Seel a milý Torchic. Téměř jsem se rozhodla pro Seela, když... Přinesli mého Vulpixe. Malého, slabého a se splihlým krátkým bílým ocáskem. A já jej musela mít. Měla jsem jej téměř zadarmo - za 130 tisíc PK. (Částka, za kterou se dá koupit slušný byt na Zapomenutém ostrově.)

Mou Flareon jsem získala jinak. Úplně jinak. Tehdy to byl strašný risk a přímo do nebe volající hovadina. Večer jsem šla Zákeřnickým ostrovem - měla jsem tam zákazníka - a uslyšela to. Tiché kňučení Eevee. Zvědavě jsem se tam samozřejmě vydala a uviděla nějakého muže, jak kope do Eevee. Ta se však statečně bránila a já cítila, jak se mi při pohledu na ni začíná dělat rudá clona před očima. Vztekem na toho muže. Jak nějaký hajzl dokáže ubližovat pokémonovi?!! Došla jsem tam a dva muži se na mě znepokojeně koukli. Vyzvala jsem je na zápas o Eevee. A oni souhlasili. Pod podmínkou, že pokud prohraju, ONI dostanou mého Vulpixe. Naštěstí pro mě ten chlápek hloupě zvolil travního pokémona - Cacnea. Snad si myslel, že jsem úplné pako. Můj Vulpix proti němu měl převahu a to bylo štěstí - byl to totiž dost dobrý trenér a možná by mě i byl porazil, kdyby Vulpix nejednal "trochu" samostatně. (Měl pravdu. Ten muž. Byla jsem na zápasy pako. Jenže v té době jsem ještě nic o pokémonech nevěděla, až později jsem o nich začala číst knížky...)

Začalo to jehlovým útokem, který ze sebe Cacnea vystřelil. Vulpix použil plamenomet. Poté Vulpix pokračoval nárazovým útokem, ale popíchal se o Cacneovi trny. Znovu jsem nařídila plamenomet a Vulpix splnil - avšak pozdě.

Cacnea už tam nebyl a už zezadu útočil dělovou ranou. Avšak Vulpix to ustál a vrátil to silným plamenometem. Cacnea po tom útoku naštěstí už byl hodně oslabený a i takové pako jako já to dokázalo dotáhnout do konce.

Tak jsem Eevee získala - ovšem za cenu silně poraněného Vulpixe. Avšak, to nebylo vše. Něco takového by možná klapalo někde na východě, avšak tady v Kaloenech se trenéři s prohrou samozřejmě nesmířili a chtěli mi oba pokémony ukrást. Eevee se však nedala a znovu bojovala - tentokrát za mě. Vulpix byl zraněný a sotva se držel na nohou, takže nás chránila jenom Eevee. Málem prohrála (byli proti ní tři pokémoni!), ale - nejspíše se vlivem vzteku (a také Ohnivého kamene, který ležel nedaleko a muží jím zřejmě chtěli Eevee změnit násilím) - vyvinula ve Flareon. Pak dokázala muže lehce zahnat.

**

,,Děkuju." řekla jsem Joy a vzala si pokébally. Pokémoni byli venku. Vulpix vesele zavrtěl svými čtyřmi ocásky a vesele se na mě díval. Flareon znuděně zívla a ustlala si rovnou na pultě. Svůj ocas použila jako peřinu a polštář v jednom. S úsměvem jsem jí chtěla vzít do náručí, když...

,,Pozor na ocas, je horky!" varovala mě Joy. Nechápavě jsem se na ní podívala a vzala Flareon do náruče. Ano, Flareonin ocas byl dost teplý, ale že by mě spálil? Vulpix v reakci na to kýchl a packou si přejel po nose na znamení toho, že je nasmrt uražený. Poté se ke mně posadil zády.

,,Hm?" broukla jsem nechápavě.

,,Úžasné! Ještě jsem neviděla trenéra, který by si Flareona ochočil natolik, aby jej nespálil!" odvětila a sklonila se pod pult. Pak mi něco podala. Překvapeně jsem přijala dva nové - ohnivé - pokébally.

,,Děkuju!" vydechla jsem ohromeně a dojatě. Bylo to poprvé (vyjma matky) co mi někdo něco dal. Zadarmo.

,,Není za co. Po ohnivých stejně není moc velká poptávka - na ostrovech je nevýhodné mít ohnivého pokémona." odvětila Joy a pak se rozloučila. Nahodila přívětivý úsměv a věnovala se dalšímu zákazníkovi.

Já byla z té bezelstné přívětivosti rozhozená a dojatá.

,,Chceš do pokéballu?" zeptala jsem se tázavě Flareon, když mi položila pac na tvář. Musela jsem si ji zapřít o břicho, jelikož se mi, narozdíl od jedenkrát lehčího, Vulpixe, pronesla. Flareon v odpověď souhlasně štěkla a já ji tedy do nového ballu schovala. Měla jsem z toho dobrý pocit. Zhluboka jsem se nadechla a připravila se na konfrontaci se svým žárlivým Vulpixem.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: ZSO: #4 Černý osud faire 21. 02. 2011 - 14:07
RE: ZSO: #4 Černý osud dara 09. 03. 2011 - 20:20