Padlá 10

31. srpen 2010 | 16.42 |

Tato kapitola je spíše předehra k té další, neměla jsem moc času na to psát a slíbila jsem kapitolu do konce měsíce, tak jí tady máte... Moc se omlouvám, že je tak krátká a v celku o ničem, ale musela jsem to napsat, tak si to užijte... :)) m.

10. kapitola: Podpis

"Já jsem schizofrenik! Nemůžu za to, co ve mně je!" umíněně jsem vystrčila bradu.

"Tím se to vysvětluje..." zamumlal mužský hlas tak tiše, že jsem nedokázala odhadnout, kdo to řekl. Ostatní se nervózně uchechtli a já zahrála uraženou a dětinsky se zamračila. Otočila jsem se k ostatním a vyplázla na ně jazyk. téměř užasle se na mě podívali. Zapitvořila jsem se a roztomilým způsobem jsem se usmála. Téměř jsem viděla, jak se nitky sympatie přesouvají na mě.

Pak jsem hrábla do brašny a se sebezapřením jsem hledala nějakou malou železnou a pokud možno ostrou věcičku. Po chvilce jsem vylovila jehlu. Chvilku jsem jí hypnotizovala pohledem, jako bych čekala, že z ničeho nic zmizí, načež jsem se hluboce píchla do palce a přivřela oči způsobem, že se nedalo odhadnout zda slastí nebo bolestí. Pak jsem jehlu olízla od své krve a hodila jí zpět do své tašky. Popadla jsem pero a bolestně ho zaryla do drobné ranky na prstu. Potom jsem rychle naškrábala svůj podpis: Moira Paolin. Rychle jsem pak deník zavřela, než kdokoliv mohl rozluštit můj podpis a popadla malý kapesníček, čistě bílý. Začala jsem pero utírat a pak pomocí pera podržela kapesníček nad plamenem pochodně, dokud celý neshořel.

"To tam mám ještě něco psát?" zakňourala jsem. "Bolí mě ruka!" postěžovala jsem si rozmrzele. Pak jsem se rozjařeně usmála.

"Elen, na to, že jsi před chvíli byla polomrtvá, vypadáš skvěle!" vyhrkla jsem spěšně a na upírku se zářivě usmála.

"Zmlkni ty..." Elen se ztěžka zhroutila na jednu z neshořených židlí a těžce dýchala.

Všichni upírali pohled na zničenou Elen, takže si nikdo nevšiml stínu, který se zjevil za mnou a podával mi Kosu. Dotkl se jí. A ona ho nijak nezranila.

"Běž k Elen... Běž k ní a podrob si jí... Stačí jen, když jí upiješ trošku krve... Stačí, když jí políbíš krvavým polibkem..." šeptal hlas a zněl ještě záhadněji, než na mě působila celá tato místnost.

"Proč?" zeptala jsem se muže. Čas jako by se zastavil. Místnost se kroutila, realita se deformovala a Temnota, doteď držená za hranicí světla pochodní, prosakovala dovnitř. Obklopovala Elen, slabou na to, aby se bránila a mě se zdaleka vyhýbala. Nezahlédla jsem tvář muže, ale měla jsem pocit, že ho odněkud znám.

"Když to uděláš, Elen by ti neměla ublížit... Pokud jsi však dostatečně silná." šeptal hlas a pak... muž se vytratil. Věděla jsem, že už není v místnosti. Nebo možná je, ale ne v té formě, v které jsem ho teď poznala. Temnota se zarazila, ale zatím neustupovala. Čekala. Věděla jsem, co udělat, abych vrátila vše do pořádku. Bylo to až směšně jednoduché. Potřebovala jsem jen kotvu.

Popadla jsem Kosu a pevně jí sevřela. Svět se se mnou začal točit a já měla pocit, že nemohu popadnout dech. Pak, jakoby se nikdy nic nestalo, místnost se ustálila. Jedinou známkou toho, že se mi vše nezdálo, byla Kosa v mé ruce. Můj pohled směřoval k místu, kde upír (na mysli mám toho kočičího hybrida) lízal Eleninu krev, kterou na zemi nechala. A já se tu piplala s kapičkou krve na peru... pomyslela jsem si trochu ublíženě.

Mrštně jsem se dostala k židli, kde Elen seděla a lehce, až t i mě samotnou zarazilo, jsem se jí vyhoupla na klín. Naklonila jsem se k Elen a byla připravena jí políbit tak, abych zároveň mezi zuby sevřela její ret a skousla tak, aby jí vytryskla krev.

"Prosím, ne..." Elen se zazmítala a snažila se co nejvíce dostat z mého dosahu. Zarazila jsem se a prohlížel si ženu před sebou. Byla krásná, ale útok Kosy jí zřídil. Dýchala těžce a ze spánku jí líně tekla krev. Zdaleka ne všechny rány se už zahojily. Jakoby omámená jsem zvedla ruku a dotkla se Eleniny nepřirozeně bledé a napnuté kůže. Rány se začaly hojit a já cítila, jak se okolo mě v malém tornádu bouří Chaos.

"Ne, prosím, ne já..." Elen téměř plakala a chabě se bránila. Ostatní se k nám bleskově otočili a zmateně pozorovali Elen a pak místo, kde jsem seděla teď a kde jsem trůnila před zlomkem okamžiku.

"Je ti líp...? " zeptala jsem se Elen mile. Konečně v sobě našla dostatek síly k tomu mě odstrčit a vrávorala směrem ode mě, k Igorovi.

"Ne díky tobě..." odsekla podivně přiškrceně a padla Igorovi do náruče. Objal jí podpaží a vedl k další židli. Nejenom já jsme věděli, že to je lež. Já Elen uzdravila. Ona nevrávorala na následky zranění od Kosy. Ona vrávorala proto, jelikož byla omámena mou mocí, Chaosem, který jí bičoval kůži způsobem, kterým uzdravoval.

"Elen, jsi v pořádku..?" zeptal se Igor a bylo na něm vidět, že nezaujatý tón jen hraje. Elen si ho přitáhla a šeptala mu do ucha něco tak tiše, že to neslyšel nikdo vně ty dva. Rozhodla jsem se, že je čas se také ozvat.

"Počkat, a co já?! To já jsem ta poškozená, to Elen vyprovokovala boj a zaútočila na mě!" křikla jsem překvapeně a Igor se ke mně hněvivě otočil. Teď se plně projevilo, jak mě nenávidí.

"Ach, neublížila jsi si, když jsi zvedala Kosu? Nenamohla sis ty své slaboučké ručičky?" zeptal se ironicky a přejel mě znechuceným pohledem. Zaťala jsem pěsti a měla chuť mu vyškrábat oči. Přesto jsem se ovládla a donutila se nasadit ublížený tón.

"Já... já mám... já jsem poškozená duševně!" křikla jsem rozhořčeně.

"Hahaha, tomu tak věřím." zasmála se Elen skřípavě a rukou opatrně sáhla na své napůl uzdravené křídlo. Nedokázala jsem si pomoct. Zvědavost přemohla vztek k Igorovi a já se otočila směrem, kde jsem tušila Elenino useknuté křídlo. Leželo schlíple na zemi, celé pokroucené a odhadovala jsem, že je minimálně stejně velké, jako já od špiček prstů po vršek hlavy. "Zklidňující" představa.

Otočila jsem se zpět s úmyslem se zeptat Elen, jak moc velká křídla má, když jsem šokovaně ztuhla. Nikdy jsem tuto osobu neviděla, nikdy jsem o ní v podstatě ani neslyšela, přesto jsem věděla kdo to je stejně jasně, jako jsem věděla, jak se má chodit. V tu chvíli jsem se měla na patě otočit a s jekotem utéct. Měla jsem chuť to udělat. Neudělala jsem to.

Přede mnou stála... Neříká se této bytosti Smrtka?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (9x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Padlá 10 lajscha 06. 09. 2010 - 22:57
RE(2x): Padlá 10 moira 08. 09. 2010 - 16:15
RE: Padlá 10 calen 10. 09. 2010 - 11:11