Bernd Perplies se narodil roku 1977 ve Wiesbadenu v Německu. Vystudoval Němčinu a kinematografii v Mohuči. Po škole pracoval ve filmovém institutu ve Frankfurtu nad Mohanem a souběžně se věnoval amatérskéhmu psaní. V současnosti se živí jako novinář, spisovatel a překladatel. Je také editorem webových stránek ringbote.de (online fantastický magazín). Bájná pečeť je první dílem steampunkové trilogie Věk magie.
**
Bájná pečeť
Věk magie
 |
Originální název: Für die Krone Nakladatelství: Fragment Překladatel: Vladana Hallová Žánr: fantasy Rozměry: 145x208 Počet stran:424 Vazba: brožovaná Rok vydání: 2012 ISBN: 978-80-253-1427-2 |
**
Anotace:
Svět se mění. V troskách bájné Atlantidy, hluboko pod hladinou moře, rozlomila skupina kouzelníků prastarou pečeť, aby vyhlásila počátek nového věku magie. Dochází ke znepokojivým změnám, které mohou mít za následek ničivý chaos. Podaří se mladému reportérovi Jonathanovi odhalit tajemství starého Londýna, za jehož zdmi se ukrývají bájné bytosti, duchové a lidé s nadpřirozenými schopnostmi? Jak s tím souvisí smrt jednoho z největších kouzelníků? A je ještě vůbec šance na zvrácení osudu a záchranu světa tak, jak ho známe?
**
První kniha zamýšlené trilogie Věk magie nás zavede do Anglie devatenáctého století. Znáte to, vynálezy, pomalu se rozvíjející rozmach vědy, parní stroje... a světě plný magie. Perplies pojal magii zase po svém, sice už ne originálně, ale co dnes můžeme čekat více? Předestřel nám svůj příběh a přestože nezazářil s nápadem století, poradil si s textem více, než dobře. Ale zpět – magie. Magie je a byla na světě vždy a je jen pro pár vyvolených.
Tohle nezní moc nadějně. Ale kupodivu je to lepší, mnohem lepší, než jsem čekala. Autor vzal už několikrát zpracované téma a podal jej svým originálním způsobem – a pokud ne až tak originálním, vše nahnal na svém stylu psaní, který mě doopravdy dostal. Já mám prostě světy plné skryté magie, světy, kde je magie skoro hned vedle nás, ale my o ní nic nevíme, strašně ráda.
Dobrá zpráva – pro magické vlohy nemusíte mít zvláštní původ ani nějaké zvláštní předurčení – tentokrát si sama magie vybírá, kdo bude moct do ní trochu nahlédnout. Na druhou stranu ten původ a pár tipů do začátku dost pomůžou.
"...magii není radno podceňovat. Není naším nepřítelem, ale ani přítelem. Je to přírodní síla a my lidé jsme jí zcela lhostejní, stejně jako jsme lhostejní bouři, povodni nebo vypuknuvšímu požáru. Je možné s ní v omezené míře manipulovat, jako jsi to prováděla ty u lesního jezírka. Ale není možné ji ovládnout. Nikdy." – Giles (str. 180-181)
Každá země má svůj vlastní řád mágů – v našem případě je to Řád Stříbrného kruhu. Už dlouho v něm jaksi bublá pomenší rivalita mezi dvěma frakcemi, která se v ní nejasně rýsovala, mezi konzervativci, kteří chtějí magii před lidmi skrýt, a lidmi podporující Úsvit magie. Pochopitelně chtějí pravý opak konzervativců. První lordmág Albert Dunholm, nejvyšší kouzelník v Británii, chlapík s dobrým srdcem, to přehlíží, je si jistý, že britská zdvořilost převáží nad jakýmikoliv opravdovými spory. Ale jednoho dne to prostě vše vybuchne. A První lordmág britské kouzelnické smetánky je zavražděn. Nikdo neví, proč se to stalo, bylo to jako blesk z čistého nebe. A tak se přátelé Dunholma rozhodli jeho vraha najít a zjistit, co vše k vraždě jejich přítele vedlo.
Příběh je vyprávěn z pohledů různých osob, máme především pohledy těch dobrých, ale můžeme nahlédnout i do tábora nepřátelské strany, příjemně to osvěžuje příběh. A co mě potěšilo nejvíce byly malé, jednorázové zastávky v podobě neznámých a nedůležitých postav, které celou atmosféru knihy doplňovali o pohledy zvenčí. Pěkně provedené.
Co se týče postav, je jich dost. Ale autor si dal záležet, aby nám je představoval postupně a proto se v nich dá docela dobře orientovat. Co se samotných charakterů týče – Perplies si opravdu dal záležet a byla vidět snaha nám postavy přiblížit. Já osobně si ale myslím, že jsou jeho postavy spíše ploché a přestože mají minulost a city, nejsou nejpovedenějším prvkem knihy. Až na jednu, Holmese, se mi zdají spíše suchopádnější.
Design je úchvatný. Fragment prostě ukazuje, že on je vedoucí dominantou, co se týče nevšedních coverů. Tentokrát je měkká obálka vytvořená ve stylu přebalu, kdy se vnitřní strana dá vyklopit a spolu s první stranou knihy znázorňuje mapku Evropy, zepředu, a zezadu mapku města. Navíc máme na konci přehled postav, což taky nemálo pomůže. x)) Na druhou stranu mě mrzí pár překlepů, které ruší plynulost čtení.
"Přízemní tvorové potřebují mít spořádaný život. Génius zvládá i chaos!" – Holmes (str. 250)
Kniha je pro mládež, dospělý náročný čtenář si v tom sice to svý najde, ale za nějaké propracovanější dílko knihu považovat nebude. Není to jen stylem psaní – samotná místy až naivita, i když je to spíše jednoduchost či klišé, knížku dělají lehčí četbou, která se má číst rychle a jednoduše. Děj je vlastně jen o jedné věci a autor to jen zašmodrchává svými poutavými nápady. Také mírné stylizování těch dobrých a zlých, černobílost, mě zamrzela. Ale předpokládám, že to tak autor zamýšlel. Na druhou stranu jsem občas až žasla nad obraty, které se v knize objevovaly. Pokud opomenu pár cizích slovíček, kvůli kterým jsem se musela kouknout do slovníčku, zmíním třeba bezskrupulózního padoucha. Miluju takové obraty.
Příběh zasazený do Británie 19. století mi přijde na poměry knihy pro mládež dost reálný, i když není napsán úplně bez chybičky. Klišé, místy zjednodušené a občasná absence jakékoliv atmosféry jsou chyby, které autor ještě musí vybrousit. Avšak Perplies umí hezky splétat děj, bavil mě a udržel si mou pozornost. Stejně tak nejen psal, ale také odvozoval scény, které se děly. Myslím hezké plynulé odvozování situací na základě předchozích událostí. Občas se to v této knize objevilo, za což jí dávám malé plus.
"S magií," pokračoval, "je to trochu jako s whisky. Když si dá člověk skleničku, cítí se dobře. Když si dá dvě, cítí se neporazitelný. Ale pět sklenic vypitých rychle po sobě...," dramaticky se odmlčel, "...může udělat člověka nešťastným." – Holmes (str. 235)
Bájná pečeť je skvělou knihou pro dospívající a i náročnější si v ní to své najdou – i kdyby to byla jen příjemná chvíle s oddychovou knihou. Děj je jednoduchý, styl psaní taktéž a proto se kniha čte takřka sama. Postavy byly různorodé, ale měly pár svých chyb. Na druhou stranu je tu hezky vykreslená magie a pár nápady autor opravdu zabodoval. A tolik knih kde se spojí Británie 19. století, magie a docela vtipný styl psaní zas tolik není. Celkově se mi kniha líbila více než dost. Možná to bude tím, že mám pro příběhy plné magie a s náznaky steampunku slabost. Nebo tím, že jsem nic podobného už dlouho nečetla (a miluju Británii). Ale i bez toho je tato kniha pěkným dílkem. :)
Hodnocení: 3,5/5
**
Tímto bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí RC.