18. kapitola

28. červenec 2010 | 12.36 |

Uvědomila jsem si, jak jsem tuto povídku zanedbávala, tak se to snažím trochu napravit. Tuto kapitolku bych chtěla věnovat Daře za to, jak neochvějně se jí drží a i když to s ní jde z kopce, čeká na další pokračování... díky Daro!! m.

Proroctví

Nakonec mi Richard s Gabrielem řekli důvod toho, proč ještě žiju. Nevěděla jsem, jestli se smát, nebo brečet. Vybrala jsem si mlčení a obličej oproštěn o emoce.

Lovci lidí chtějí po největší známé vražedkyni, ať se k nim přidá? vrtalo mi hlavou. Docela dost mi to připomínalo past... takto si mě u sebe udrží a v nejbližším městě mě pak zradí a s mašlí pošlou rovnou do chládku. Ale Gabriel i Richar se tvářili vážně (a v Richardově případě i mírně znechuceně... jeho nápad to asi nebyl). Neptala jsem se proč to chtějí. Bylo to jasné. Chtěli mé kontakty, znalosti.... chtěli mé chráněnce. A já nevěděla, jestli by nebylo lepší se k nim přidat a zachránit si tak krk.

Zavrhla jsem to. Nemůžu zradit ty, kteří mi věřili. Věřili mi právě proto, protože věděli, že je nezradím!! Začala jsem odmítavě vrtět hlavou. Ve světě, kde jeden bodne druhého do zad je důvěra věc tak křehká a vzácná, že by se měla chránit. Nemůžu to celé jen tak pošlapat... !!

,,Než řekneš ne, přísahám, že z tebe nebudu chtít vytáhnout informace, které nám nebudech chtít dát." dodal Gabriel a já na něj nevěřícně a podezíravě koukla. Mrskla jsem pohledem po Richardovi, ale ten nic neříkal. Nechávali se zadní vrátka. Gabriel sice přísahal, ale Richard ne. Pak mě napadlo něco jiného.

Když budu s nimi, budu vědět, kam chodí a tím pádem budu moct poslat upozornění, díky kterému se vyděděnci stáhnout a pokusí se zmnizet. Myslel na toto Gabriel? Koukla jsem se mu do očí a poznala, že i toto zvažoval. Tak co doprdele chce po mě? Co to sakra plánuje? začínala jsem být podrážděná a vzteklá. Vždy jsem před nějakým vážným rozhodnutím vše zvážila a nazírala na to ze všech možných úhlů... to mi také pomohlo přežít... ale tady mi něco chybělo. Nevěděla jsem něco, co Gabriel ano. Vůbec jsem netušila, proč mě Gabriel chce a co se mnou chce udělat.

,,Tak?" zeptal se Gabriel. Richard netrpělivě odfrkl, otočil se a odchátzel. Propalovala jsem ho pohledem. Risk je zisk... kolik dokážu zachránit životů svých chráněnců? Vždyť i mě, tu, která vždy unikne, ti dva zajali. I když to byla sice spíše moje chyba... ale zajali.

,,Dobře." souhlasila jsem obezřetně.

,,Dobře. Tudíž ti můžu říct, kam jedeme teď." odvětil Gabriel a já ho pozorovala skrz přimhouřená víčka. On chce, abych poslala echo a aby se odtamtud trestaní klidili. došlo mi. Proč? vrtalo mi hlavou. Z toho celého uvažování mě bolela hlava a unavovalo mě to.

,,Míříme do Temného hvozdu na severovýchodě království." dodal Gabriel a já zalapala po dechu. Hned jsem toho zalitovala, ale stejně jsem se vyděšeně otřásla.

Ihned jsem se ovládla a přemýšlela, kdo se tam skrývá. Nikdo mě nenapadal. Na mysl mi ale přišel Erik a Lukáš. Docela ráda bych je zase viděla.

,,Proč?" Postřehla jsem podtón strachu jen já? Doufám.

,,Uvidíš." odvětil s křivým úsměvem Gabriel a v jeho očích hrála zlomyslnost. Zkoušel mé reakce na to, že tam půjdeme! napadlo mě. Chce tímto odhadnout, jestli se tam někdo skrývá? Dávalo by to smysl... S nově nabytou, ještě nejistou, jistotou jsem se uklidnila. Když jsem měla aspoň tušení toho, co po mě Gabriel chce, cítila jsem se lépe. Pak mě napadlo ještě něco jiného.

A co když vědí, že tam někdo je, někdo z mých chráněnců, a svým upozorněním jim (trestaným) pomůžu? Tudíž zjístí, že je znám a jsem s nimi v kontaktu. Nebo možná chtějí, abych je poslala pryč, někam, kde na ně bude čekat past. Co když je odchod z úkrytu past?! Také je tu možnost, že jen chtějí zjístit, kdo jsou mé kontakty, přes které s ostatními komunikuju a chtějí ho buď zničit, nebo sledovat až k mým chráněncům...

Zavrtěla jsem hlavou a vyhnala si tyto myšlenky z hlavy. Prozatím. Na toto mám času dost. Přemýšlela jsem nad něčím jiným.

____________

Pamatuji si na ten den. Šla jsem temnou uličkou a plížila se k jednomu doupěti, kde na mě čekal společník. Najednou mě drobná dívka chytila za ruku a já jen těžce přemáhala chuť jí zabít. Dívka byla špinavá a hladová. Ale oči jí zářily vnitřním světlem. Ucítila jsem moc, magii a po těle mi přeběhl mráz. To dítě nebylo obyčejné. To se potvrdilo i pak, když otevřela ústa a věšteckým hlasem začala odříkávat proroctví:

,,Muž s temnou minulostí ukořistí tvé vlákno života.

Budeš s ním šťastná.

Budete spolu, od setkání navždy.

Až jej potkáš, poznáš ho.

Ale pokud ne a znovu ho opustíš...

Už nebudeš mít další šanci

Obejmout ho a říct mu

Jak mo miluješ.

Odejde ti.

Už navždy."

Pak dívka zmateně zamrkala, rozhlédla se a utekla pryč dříve, než jsem jí mohla zarazit a zeptat se, co se to vůbec stalo. Byla jsem z toho proroctví rozechvělá. Moc, která se při proroctví uvolnila, mě ještě stále šlehala po kůži.

Myslela jsem, že na to proroctví zapomenu, jakmile budu v teplém a osvětleném doupěti a dívka bude jen stín ve tmě. Nestalo se tak. I přes teplo v doupěti jsem se třásla zimou, od toho dne ještě za týden. Slova prorotctví se mi vpálila do mysli a vždy jsem na ně aspoň částí myslí myslela. Od té doby jsem se vždy pečlivěji dívala na muže i své chráněnce. Jestli mezi nimi není on. Protože... podruhé už ho nemůžu opustit.

___________

Koutkem oka jsem si Gabriela prohlédla. Sice jsem nepamatovala na to, že bych ho někdy opustila, ale v hrudi se mi usídlil zvláštní pocit kdykoliv, když se na mě zadíval. Sklonila jsem tvář ke svým rukám a zhluboka dýchala. Naskočila mi husí kůže a po zádech mi přeběhl mráz. Jsi to ty?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (5x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: 18. kapitola faire 28. 07. 2010 - 13:47
RE(2x): 18. kapitola moira 28. 07. 2010 - 14:14
RE: 18. kapitola dara 28. 07. 2010 - 14:44
RE: 18. kapitola Šílenej 12. 08. 2010 - 15:00