Vlk

9. květen 2010 | 15.55 |

Vlk vlku neublíží - lupus non mordet lupum

vlk346545

Vlk je český název pro některé druhy rodu Canis. Nejznámější je vlk obecný.

Říše: Živočichové (animalia)

Kmen: Strunatci (Chordata)

Třída: Savci (Mammalia)

Řád: Šelmi (Carnivora)

Čeleď: Psovití (Canidae)

Rod: Vlk (Canis)

  • vlk obecný (Canis lupus) a jeho poddruhy:
    • vlk černý (Canis lupus pambasileus)
    • vlk eurasijský (Canis lupus lupus)
    • vlk indický (Canis lupus pallipes)
    • vlk kanadský (Canis lupus occidentalis)
    • vlk mongolský (Canis lupus chango)
    • vlk polární (Canis lupus tundrarum)
    • † vlk arizonský (Canis lupus mogollonensis)
    • † vlk horský (Canis lupus fuscus)
    • † vlk japonský (Canis lupus hodophilax)
    • † vlk kenajský (Canis lupus alces)
    • † vlk koloradský (Canis lupus youngi)
    • † vlk novofoundlandský (Canis lupus beothucus)
    • † vlk ostrovní (Canis lupus hattai)
    • † vlk prériový (Canis lupus nubilus)
    • † vlk španělský (Canis lupus deitanus)
    • † vlk texaský (Canis lupus monstrabilis)
    • k druhu vlk obecný patří také pes dingo (Canis lupus dingo) a dingo pralesní (Canis dingo hallstromi).
  • vlk rudohnědý = vlk červený = vlk červenohnědý (Canis rufus)


Jako vlci jsou někdy označováni i šakal obecný Canis aureus (vlk šakalovitý) a kojot prériový Canis latrans (vlk stepní) z rodu Canis a pes hřivnatý Chrysocyon brachyurus (vlk hřivnatý) a dhoul Cuon alpinus (vlk rudý).

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vlk


Pravděpodobně o žádném jiném zvířeti, se nenavyprávělo tolik legend, pohádek a výmyslů, jako právě o vlcích. Nenávidění i uctívaní společníci provází člověka už po tisíciletí. Vlk je nejznámějším ale bohužel také nejpronásledovanějším zástupcem čeledi psovitých šelem. V šerém dávnověku patřili vlci mezi nejrozšířenější druhy savců v evropě. Nyní jsou vážně ohroženi vyhynutím. Na velkém území tří kontinentů se udrželi jen díky své vitalitě, výborným smyslovým a pohybovým schopnostem a plachostí před člověkem.

..

Základní mezníky vedoucí k vývoji vlka jak jej známe dnes:

  • První masožravec se na Zemi objevil před 100-120mil. let.
  • Později se na severní polokouli objevil další, dokonalejší -Creodont
  • asi před 55 mil. let se objevil masožravec s částečně vyvinutými řezáky
  • během následujícíhc 10mil. let se z něj vyvinulo několik poddruhů, z nichž všechny kromě Miacise vyhynuly.
  • Miacis patří do rodu Micidae z kterého se vyvinuly všechny současné druhy masožravců.
  • V období před 20-30mil. let se oddělil vývoj šelem psovitých a medvědovitých.
  • Během následujících 15 mil. let se oddělil vývoj mývalovitých.
  • Mezi tím před 15-30 mil. lety se tělesná stavba začala přibližovat dnešním vlkům.
  • Tento proces začal u druhu Cynodictus, pokračoval přes druh Cynodesmus  a Tomarctus.
  • Končetiny s začali prodlužovat, stejně tak chodidla a celkově se stala kompaktnější.
  • Pátý prst se začal stávat nepotřebných a postupně zakrňoval.
  • Před 15. mil lety se oddělil vývoj vlka a lišek. Velikost lišek se příliš nezměnila, zatímco vlk stále rostl.
  • Před 1-2mil. lety vypadal vlk zhruba stejně jako dnes.
  • Před 1mil. let se objevil Canis sp., který měl větší mozek a delší čumák, než jeho předchůdci.
  • Z něj se postupně vyvinul nejdříve Canis dirus a později Canis lupus- trochu menší živočich s vyšším čelem a mnohem vyspělejšími sociálními projevy.
  • Ten byl také pravděpodobně předkem psa domácího - Canis familiaris.
  • V současné době má čeleď 14 rodů a 34 druhů.

Hiearchie

Vlci jsou velmi sociální zvířata žijící ve smečkách čítajících z pravidla 6 až 7 členů. V zimě se tyto smečky dále združují do větších celků, které mohou mít 20 až 30 jedinců. Smečky s více než 25 jedinci jsou ovšem značně vzácné. Smečky mohou během roku zanikat, některé jen na přechodnou dobu, jiné napořád.Ve smečce platí přísná hierarchie, ve které má každý člen pevně stanovené postavení. Struktura vlčí smečky je dynamická a tak se může měnit. Ovšem celý tento systém je značně složitý a dodnes plně neprozkoumaný.

Hierarchie je pro vlky velmi důležitá a to především v období rozmnožování, dále pak při lovu, krmení, ochraně území a vždy když je smečka pohromadě. Hierarchie vlčí smečky je organizována ve dvou liniích, jedna pro samce a druhá pro samice. Jak již bylo zmíněno, hierarchie je proměnlivá a tak může být jiná při rozmnožování nebo např. při hře.

V čele celé smečky je tzv. Alfa vlk a vlčice, kteří tvoří alfa pár. termín alfa, který vznikl kvůli popisu zvířat žijících v zajetí je poměrně zavádějící. Zvíře afa totiž ne vždy jde v čele smečky nebo vede lov a dokonce nemusí jíst dříve než ostatní. Jedinec může být alfou dokonce jen za určitých okolností nebo pouze při určitých činnostech např. při lovu. Alfě se ale vždy dostává úcty ostatních členů.Alfa pár má jako jediný ve smečce právo pářit se. toto právo si alfa vlčice vymáhá produkcí silných aromatických látek, které přebijí pach ostatních samic. Otcem mláďat však nemusí být vždy jen alfa samec. Když alfa samec nejeví o samici zájem, spáří se s ní níže postavený samec ( většinou beta). matkou mlá´dat je ale vždy pouze alfa samice.

Alfa páru jsou podřízení ostatní dospělí členové smečky, z nichž nejvyšší postavení má Beta vlk a vlčice. O beta vlcích toho není mnoho známo a ve srovnání s jasně vymezenými pozicemi alfa a omega je jejich role ve smečce značně nejasná.

Tam, kde je alfa vlk, musí být také nějaký vlk omega. Omega vlk je jedinec s úplně nejnižším postavením, zatímco pozici alfa si ten nejdominantnější vlk  či vlčice musí vydobýt, pozice omega je jedinci přidělována zbytkem smečky. Takový vlk je nucen své postavení snášet, dokud se sám neprosadí nad jiným vlkem, obvykle mladším, nebo dokud se smečka nerozhodne nechat jej na pokoji a stočit svou agresivitu jiným směrem. své nezáviděníhodné postavení tedy omega vlk příliš neovlivní, ale přesto se zdá že se, podobně jako alfa vlk, rodí s kvalitami, které jej pro jeho roli předurčují. žádná jiná pozice ve smečce nevyžaduje takový talent pro diplomacii a usmiřování. čím víc je omega schopen přesvědčit smečku, aby alespoň na chvíli zapomněla na hierarchii, tím lepší bude mít život. Život omegy rozhodně není snadný. V případě napadení smečky většinou nese hlavní nápor právě omega a v případě, že to vyžadují vyšší zájmy smečky, může být i obětován. Tímto způsobem se smečka také zbavuje nežádoucích členů (jde o tzv. vnitřní selekci).

Změny v postavení se většinou rozhodnou jediným bojem. Prohraný boj způsobí na určitou dobu psychický otřes tak silný, že zvíře může poklesnout i o několik hodnostních stupňů. Tyto souboje však jen velmi zřídka končí zraněním či dokonce smrtí.

Mláďata si také vytvářejí vlastní sociální strukturu, ale bez ohledu na pohlaví.

Vytí

Vytí je zřejmě nejznámější způsob vlči komunikace. Vytí se obvykle zůčastňuje celá smečka a může být slyšet až na vzdálenost 16km.
Velmi rozšířený je názor, že vlci vyjí na měsíc. Toto tvrzení  však není pravda a to z minimálně dvou důvodů. Tím prvním je, že by tak zbytečně vyzradil svou pozici, což by nevadilo jestliže by se nacházel uprostřed svého teritoria, v opačném případě, (tedy v blízkosti či přímo v teritoriu cizím) by riskoval zranění nebo dokonce smrt. Jako další důvod lze považovat i to, že by se tak v vlk zbytečně připravoval o svou drahocenou energii.
Vlčí vytí může obsahovat až dvanáct různých harmonických tónů a tak se nám, když vyje více vlků dohromady, může zdát že jich je více, než ve skutečnosti. Vlci vyjí většinou ve stoje ale mohou u toho sedět  i ležet.
Vlci vyjí z mnoha důvodů. Nejčastějším důvodem je schromáždění smečky před lovem nebo po lovu, aby je našla ta část smečky, která se během lovu od nich oddělila. Důvodem však může být i oslava úspěšného lovu. Vlci vyjí také při poplachu a to zejména v blízkosti brlohu a také kvůli vzájemné lokalizaci např. za bouřky nebo na neznámém území. Když se vlk ztratí, jeho smečka ho pozná, každý vlk totiž používá vlastní způsob vytí. Vlci také vyjí ze žalu a to nejčastěji ze smrti svého partnera.
Vytí slouží také ke komunikaci mezi různými smečkami. Vlci mezi vytím vždy  nechávají přestávky dlouhé 20 až 30 minut, což  umožňuje jiným smečkám poslouchat ostatní. Kdyby tuto pauzu neudělali nebylo by možné určit kolik smeček se v dané oblasti nachází. Specifický hlas jedince také napomáhá určit kolik jedinců ta či oná smečka obsahuje.Vytí vlků lze zaslechnout v průběhu celého dne, nejčastěji však vyjí večer nebo brzy ráno. Nejčastěji však vyjí  během zimních měsíců a v období páření a rozmnožování. Taky je známo, že v období května a června vyjí sporadicky, což je způsobeno přítomností mláďat ve smečce a jejich zranitelností a tak se smečka snaží utajit místo jejich výskytu, aby nedošlo k jejich ohrožení predátory jakými jsou např. medvěd a puma.
Mimo vytí mohou vlci také kňučet, vrčet a štěkat. Kňučí obzvláště mladá štěňata a podřízení vlci. Vlci štěkají málokdy, nejčastěji však při hře či jako varování. Nejde však o souvislé štěkání jaké známe u psů. Vrčení zase souvisí s potyčkami a vyjadřuje výhrůšku či domáhání se svých práv v rámci hierarchie. Také vlčata často vrčí a to při hře. Něčím jiným je však stupňované vrčení začínající kňučením, to většinou vyústí bleskovým výpadem vůči rivalovi. Zajímavé je také kňučenía stupňované pištění, tyto zvuky jsou spojeny s vítáním, krmením mláďat hrou či jinými situacemi úzkosti zvědavosti a prosení.
zdroj: www.vlci.info
 
Potrava
Vlk je predátorem a ke svému životu potřebuje denně zhruba 1,3kg masa. V přírodě se živí převážně drobnými zvířaty a ptáky jakými  jsou  např. myši, králící, husy, svišti, veverky či bobři. Když mu však přírodní podmínky a velikost smečky dovolí, loví i zvířata jako jsou jeleni, losi, pižmoni, karibu, srnci a bizoni. Vlci umí také chytat ryby. A příležitostně se krmí i hmyzem. Část potravy tvoří také lesní plody, bobule a ovoce.
Potrava vlků se většinou skládá ze svaloviny, sežerou též srdce, plíce, játra a jiné vnitřní orgány. Také drtí kosti, aby se dostali k morku a  část jich i sežerou. Někdy dokonce konzumují i kůži s chlupy. Jediná část kterou nepozřou je žaludek a jeho obsah. Kromě potravy také přijímají velké množství vody a to také proto, aby zabránili otravě močovinou, která se v mase vytváří.
V běžných podmínkách může vlk najednou zkonzumovat až 6,5kg (některá literatura uvádí až 10kg) potravy, poté však následuje několikadenní hladovka.
V našich zeměpisných šířkách vlci loví zejména jelení zvěř a divoká prasata, přičemž se orientují zejména na slabší a handicapované kusy. Nepohrdnou ani drobnými zvířaty a mršinami. Procentuální složení potravy se řídí momentální potravní nabídkou.
  • Na slovensku byl v letech 1976 -1983 proveden výskum, který zjistil že potrava vlka se skládá:
  • divoké prase 46,0 %
  • jelen 23,3 %
  • liška 10,4 %
  • pes (toulaví psi) 7,9 %
  • srnec 5,5 %
  • Naproti tomi novější výzkumy udávají:
  • dominují jelenovití ( jelen a srnec) 65 %
  • divoká prasata tvoří 28,9 %
  • psi a lišky ve vlčí stravě už chybí

Přizpůspbivost aktuální potravní nabídce dokazují také výsledky z pohoří Čergov, kde vysoká populační hustota divokého prasete (10-13,6 jedinců na 1000ha) způsobuje vyšší procentuální  zastoupení (36,7 %) divočáků v potravě vlka.
 

Technika lovu

Vlk jakožto inteligentní tvor, záhy přišel na to, že lov jednotlivce znamená ohromnou ztrátu energie, vysoké riziko poranění a  mizivé procento úspěšnosti a nejen  proto začal upřednostńovat kolektivní způsob lovu, tedy lov ve smečce.
Bežný lov pak vypadá nějak takto:
Jeden nebo i více vlků sleduje stádo a tak na sebe upoutá pozornost, zatímco zbytek smečky stádo obklíčí. Jakmile je stádo obklíčeno, vznikne uvnitř stáda panika a silnější zvířata přestanou chránit slabá. To je chvíle na kterou vlci čekají. Vyberou si tedy slabé zvíře a pokud zjistí, že je vhodnou kořistí oddělí jej od stáda a začnou štvát. Narozdíl od koček, které na svou kořist číhají, vlci svou oběť většinou štvou. Při štvaní dokáží vlci vyvinout vysokou rychlost a v kombinaci s vytrvalostí má jejich kořist malou šanci na únik. Když je kořist vysílena, dochází k útoku, ten je pak většinou soustředěn na nos, slabinu, stehno či zadek. úkolem je strhnout kořist na zem. Ta pak obvykle umírá na šok, vykrvácení či obojí.
Vlci mění své lovecké taktiky, aby zvýšili úspěšnost lovu využívají k tomu znalost terénu a přírodních podmínek. Například na svou kořist útočí proti větru, aby nebyli odhaleni dříve než se dostanou dostatečně blízko. V zimě zase běží za kořistí v její vlastní stopě, takže se nevysilují a nespomalují. Vlci se také dělí o potravu se starými členy smečky, kteří už neloví a tak jsou schopni si navzájem pomáhat. Přestože je tedy  vlčí strategie lovu téměř dokonalá, devět z deseti útoků je neúspěšných. Vlci proto mohou žít týden bez potravy a putovat  30 km bez přestávky.
 

Zdroj: http://www.canislupus.estranky.cz/

GALERIE

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (8x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Vlk iwuushkaa 08. 08. 2010 - 17:58
RE: Vlk vlcice* 08. 01. 2011 - 15:19