Vlkodlak

22. srpen 2010 | 11.54 |

Choulila jsem se v rohu místnosti a snažila se ignorovat to volání krve. Volání té zrůdy ve mě. Byl úplněk. Byl čas lovu. Venku nějaký osamělý vlkodlak volal po společnosti a já sebou trhla. Už tak jsem měla dost velké problémy se ovládat a ten další postižený stejnou kledbou vně této světnice, mi v tom rozhodně nepomáhal. Začala jsem se třást, jako při zimnici, ale bylo mi teplo. Věděla jsem, co přichází.

A pokud se tomu poddám, probudím se ráno vedle mrtvého těla s rozdrásaným krkem a krví na svých rukou i obličeji.

Vlkodlak

(ze slovanských slov vlk a dlaka - kůže se srstí) je bájná bytost, jedná se o člověka, který má možnost proměnit se ve vlka nebo v bytost vlku aspoň zdánlivě podobnou.

Zatímco myšlenka proměny vlka v člověka se v lidských mýtech a mytologiích vyskytuje prakticky od počátku mýtů, myšlenka vlkodlaka je relativně nová a pochází až ze středověku. Ze starých mýtů mají nejblíže k pojetí vlkodlaka "iránští dvounozí vlci", kteří se vyskytovali v raných textech zoroastrismu, ale zde se nijak výrazně neprosadili.
Klasická představa vlkodlaka pochází ze středověku a pochází z germánských představ, kde byl vlk zvíře zasvěcené Wodanu a nebyl tedy původně považován za "zlého". Z báje "O Wodanu a jeho vlcích" se postupně vyvinula pověst "O divokém lovci a jeho psích" ze které časem vznikly první představy o vlkodlacích. Bez ohledu na germánské představy se myšlenka vlkodlaka vyvinula i u Slovanů, kde byl vlk považován za "zlého tvora" tradičně. Za pravděpodobně nejstarší zmínku o vlkodlacích bývá považována pasáž ve Slově o pluku Igorově, kde kníže Vseslav běhal v noci jako vlk. Existuje ještě celá řada míst, kde se tato představa vyvinula nebo kam byla zanesena, ale za původní představy lze považovat germánsko-slovanské vlkodlaky. Mezi nimi zpočátku existovalo mnoho rozdílů, které se ovšem poměrně brzy smazaly. O vlkodlacích se však nevytvořila zcela jednotná představa, naopak vznikla lokální specifika, která byla zpravidla ovlivněna místními pověstmi a strachy.

Poměrně zajímavé a komplikované byly i představy o procesu, kterým se člověk nebo umrlec mohl stát vlkodlakem. Tyto představy lze rozdělit do několika základních skupin a je třeba mít na paměti, že nikde nebyly všechny tyto možnosti uznávány.

  1. Způsob či doba narození - do této skupiny patří názor, že vlkodlakem se stává zejména ten (stát se jím nemusí, ale je to velmi pravděpodobné) kdo se narodí s již vyrostlými zuby, nebo nohama napřed, dále jsou to lidé narození v určitých astrologických momentech (např. za úplňku, 24. prosince). Vlkodlakem se člověk musí stát, pokud pochází ze styku ženy s upírem, nebo vlkem; pokud žena neotěhotněla s upírem (vlkem), ale měla s ním pohlavní styk, je to pouze velmi pravděpodobné. Je třeba si uvědomovat, že vlkodlaci od narození mají možnost proměňovat se i v jiná zvířata, než je vlk (ne ve všechna, ale je jich poměrně značný počet např. medvěd, pes, kočka, kráva)
  2. Zakletí - pokud čaroděj (nikoli čarodějnice) zakleje člověka do vlčí podoby, stává se "hodným" vlkodlakem, který lidem nijak neškodí, naopak jim různě pomáhá v boji s upíry a ostatními vlkodlaky
  3. Přímým stykem - pokousání vlkodlakem již existujícím, vypití vlkodlačí moči (někdy stačí jakýkoli styk s touto močí)
  4. Umřelci - umřelec se vlkodlakem stane pokud přes jeho hrob přeběhne kočka, pes, nebo kohout.

Způsob jakým se člověk stane vlkodlakem ovlivní i jeho další chování. Pokud se člověk vlkodlakem narodil, byl nutně zlý, napadal dobytek i lidi, sál mléko a sesílal na dobytek mor. Obrana proti němu byla velmi složitá a prakticky nejjednodušší bylo zlikvidovat ho v jeho lidské podobě.

Zakletí vlkodlaci byli dobří, lidem pomáhali, vysvobozeni mohli být pouze tak, že z nich týž čaroděj, který je zaklel, opět kletbu sňal.
Vlkodlaci, kteří se stali vlkodlaky stykem s jiným vlkodlakem, nebyli nutně zlí (ačkoli zpravidla tomu tak bylo). Jejich přeměny byly často poměrně složité a proto se jich šlo zbavit jak v podobě člověčí, tak v podobě vlčí, ačkoliv nejjednodušší známý způsob proměny spočíval v udělání kotrmelce přes kládu. V pověstech některých národů (např. Lotyšů) se vlkodlak musel před proměnou svléknout do naha, přičemž své šaty nutně potřeboval ke zpětné proměně v člověka. Pokud mu šaty někdo např. ukradl, nemohl se vlkodlak proměnit a zůstal (často natrvalo) ve vlčí podobě.

Umrlci byly zpravidla neškodní, většinou se pouze vraceli domů za svoji ženou. Pokud s ní měli dítě, narodilo se bez kostí.

.......

Zajímavostí je, že vlkodlak se za určitých okolností mohl stát vampýrem, zrovna tak dítě vzniklé spojením vlkodlaka a vědmy čekal vždy osud vampýra. Další poměrně zajímavým faktem je, že dost často vlkodlaci v lidovém podání splývaly s upíry a existují o nich prakticky stejné historky.

V moderní době se myšlenka vlkodlaků změnila podle potřeb filmového průmyslu a tento termín se začal používat pro úplně jiného tvora, než kterým vlkodlak původně byl, to samé se děje i ve fantasy literatuře a hororech. Řadí se mezi lykantropy, tedy bytosti, které dokážou měnit svou podobu z lidské do zvířecí a to většinou za zvláštních okolností (buď působením magie, nebo po kousnutí jiným lykantropem stejného typu pravidelně při úplňku).

Vlkodlak je prezentován jako téměř nezranitelný díky regeneraci, působí na něj pouze některé zbraně, nejčastěji stříbro a oheň.

Stejně jako v případě upírů, řada horrorů používá vlkodlaka jako jednoduché monstrum, snažící se bez nějakého specifického cíle pokousat co nejvíce lidí.

V moderní době si lidé vlkodlaka představují jako člověka s nadpřirozenými schopnostmi (sílou, obratností), který se v noci při úplňku mění na zvíře podobné vlku s některými lidskými proporcemi. Přeměněný je většinou ještě silnější než v lidské formě, která je také velice silná. V lidské formě je schopný normálně uvažovat ale ve vlčí formě mu většinou zůstanou jen základní myšlenky (zdivočí). Nestává se vždy zápornou postavou. Vlkodlakem může být bez rozdílu žena i muž, ve filmech se však žena jako vlkodlak příliš často neobjevuje.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Vlkodlak

Vlkodlaci jsou nejznámější a nejrozšířenější odrůdou řádu oblud, čeledi lykantrophae. Typickým projevem jejich metabolizmu je stejnojmenný jev - lykantropie. Lykantropie je projev nekontrolovatelné zvěroměny. Nejčastěji je tento jev vyprovokován vlivem přitažlivosti nejbližších vesmírných těles, jako je třeba měsíc. Ale je doložen i výskyt jedinců, kteří se podobně dokáží měnit vlivem prudkých duševních emocí, nebo dokonce i úmyslně. Lykantropie je snadno přenositelná a zahrnuje celou škálu projevů. Nejhlavnějším z nich je přejímání určitých dravčích instinktů, doprovázených i změnami fyziologickými a psychologickými.

V Evropě byla jednoznačně nejrozšířenějším druhem čeledi lykantrophae vlčí varianta tzv. vlkodlaci. Základním projevem lykantropie je dvojí existence postižené osoby, kdy většinu času setrvává v původní lidské podobě, ale v okamžiku, kdy začnou působit jevy, které katalyzují lykantropní proces, proběhnou v organismu změny vedoucí k proměně ve vlkodlaka. Postižená osoba často ani neví, že ke změnám dochází. Po odeznění procesu, kdy se organismus vrací k původní podobě se dotyčný cítí vyčerpaný. Typické projevy lykantropie vlčího typu je například tráva v posteli, nebo krvavé skvrny na těle a zbytcích oděvu, či dozvuky lovu v podobě snu.
Změny které nastávají spuštěním přeměny jsou dvojího druhu. Změny fyziologické jsou většinou popisovány, jako například prodlužování končetin, drápů a zubů, často provázené úpornými bolestmi. Prodlužování chlupů až do podoby jakési hrubé srsti a to včetně kůže, která byla předtím naprosto neochlupena.
Součástí přeměny končetin, která vesměs vedla k získání vyšší síly i obratnosti, byla i změna smyslového vnímání, zejména čichu a sluchu.
Pokud změny v oblasti fyziologické byly u vlkodlaka radikální, byly pak změny v oblasti psychologické přímo explozivní. I z člověka nejmírnější povahy se stával působením přeměny na vlkodlaka predátor nejhrubšího zrna. Vlkodlak, kterého lidé často připodobňují k vlkům, má na rozdíl od této šelmy jisté typické projevy. Nikde nebyl například zaznamenán projev jakéhokoliv rysu sociálního chování, či dokonce formování vlkodlačích smeček (jedinou výjimkou v tomto směru je úsměvný film o vlkodlacích holywoodské provenience v hlavní roli s Jackem Nicholsonem pozn. aut.). Vlkodlak je zkrátka typickým samotářem, jak tomu ostatně napovídá i způsob rozmnožování (viz. níže). Dalším typickým rysem vlkodlaka je způsob jeho lovu. Zdá se, že psychologické změny způsobené vlkodlačí přeměnou sice mění člověka v dravce a zbavují ho jakýchkoliv citových projevů a významně omezují jeho pud sebezáchovy, ale zároveň nijak neomezují jeho inteligenční schopnosti a dokonce mu umožňují využívat i paměti získané v normálním stavu. Právě tato vlastnost činí vlkodlaka tak nebezpečným. Lovící vlkodlak pak neloví pro potravu, ale pouze pro samotnou rozkoš ze zabíjení. Oběti si nevybírá.

Je jen málo zbraní, či způsobů, které by mohly ochránit před vlkodlakem, či dokonce umožnit vlkodlaka ulovit. Vzhledem k vysoké toxicitě všech jeho tělních tekutin a úžasným regeneračním schopnostem je prakticky nemožné použití normální konfesní zbraně. Vlkodlak je prakticky zranitelný pouze stříbrem, proto byly na lov vlkodlaků doporučovány oštěpy se stříbrnými hroty, či stříbrné kulky do pušek. Dalším prvkem pasivní obrany je použití rostlinného jedu Oměje - Vlčího moru.

Jak jsem již dříve naznačil, vlkodlak se nerozmnožuje pohlavním způsobem, jak je typické pro většinu tvorů. Odhlédneme li od pověr zaostalých vesničanů, kteří tvrdí, že se vlkodlakem stává dítě narozené nohama či zuby napřed, dostaneme se k daleko pravděpodobnější variantě, že vlkodlakem zrozením se jedinec může stát díky "mezidruhovému křížení" (styk ženy s upírem, či ženy s vlkem).
Ovšem mezidruhové křížení není jediným způsobem, jak může být svět obohacen o vlkodlaka. Samozřejmostí je působením lykantropního zakletí. Toto zakletí je značně variabilní a nestálé, takže vlkodlaci tohoto typu nemívají často typické dravčí choutky, či je jejich přeměna nedostatečná, či časově omezená, nebo dokonce časem zcela odeznívá.
Nejnebezpečnější a bohužel i nejčastější způsob, jak se člověk může stát vlkodlakem je přímý styk s jiným vlkodlakem či pouze s jeho tělními tekutinami či výměšky. Nejtypičtější je zranění při lovu, kdy je lovec poraněn drápem, či pokousán. Toto zranění se většinou jeví jako nevýznamné a poměrně rychle se hojí. V delším časovém horizontu se však u zasaženého člověka začnou postupně plně projevovat lykantropní mechanismy.
Osobám, které se dostávají pravidleně do styku s vlkodlaky je doporučeno vystříhat se jakéhokoliv styku s močí vlkodlaka (vlkodlak má stejně jako vlk tendenci k značení loveckého teritoria), s jeho krví, či slinami. Velmi pravděpodobně je nebezpečný i styk s jeho potem.
Lykantropická magie byla v minulosti často zneužívána jako jistý druh prokletí, který měl postihnout oběť i její nejbližší okolí. Není neznámé i využití pro přímou obranu mágů, kdy tzv. zvěromágové dovedou přijmout podobu zvoleného zvířete a v jeho podobě se účinněji bránit. Ti nejlepší v tomto směru jsou schopní i rozumového uvažování a komunikace. Není neznámé rovněž použití lykantropní kletby ve spojení s hypnózou, kdy byl nájemný vrah proměněn ve vlkodlaka a byla mu prostřednictvím hypnózy vsugerována podoba, nebo jméno oběti.
Příslušníky čeledi lykantrophae nalezneme rozšířené prakticky po celém světě. Jediným rozdílem mezi jednotlivými druhy je zpravidla přejímání podoby a vlastností šelem dominantních v daném regionu. Nalezneme takto zmínky o jihoamerických "jaguářích mužích", či v Africe zmínky o schopnostech místních šamanů stávat se leopardy, či levharty. V Asii pak nalezneme zmínky o tygřích démonech v Indii, či kouzelnících na severu schopných vtělit se do rosomáka, či sobola.

Oměj vlčí mor roste ve střední Evropě od Švýcarska po Východní Karpaty a Rumunsko. V Čechách roste nejčastěji v horách, místy sestupuje i do nižších poloh.Oměj vlčí mor je vytrvalá a statná bylina s větvenou lodyhou, řapíkatými, dlanitě dělenými listy a žlutými květy v řídkém hroznu, jejichž přilba je válcovitá, asi třikrát vyšší než široká.
Roste na vlhkých, zvláště vápenatých stanovištích, v okolí potoků, v podhorských lesích i horských vysokostébelných nivách.
Oměj vlčí mor je velice jedovatou bylinou, vždyť už i samotné jméno odkazuje na užití této rostliny v travičství - údajně se jed tohoto druhu používal k likvidaci lišek a vlků, či vlkodlaků. Pro trávení lze použít hlízy této rostliny. Doporučuje se potříti důkladně maso šťávou z této rostliny a pohodit na loveckých stezkách vlkodlaka.

http://vlkodlaci-upiri.blog.cz/

Vlkodlaci v Twilight sáze:
"Dokud budou existovat upíři, budou existovat i vlkodlaci."
Staré pověsti vyprávějí, že Quileuté jsou pokrevními bratry vlků. V dávných dobách spolu smísili krev, aby ochránili své lidi před nejobávanějším nepřítelem - upíry.
Vlkodlaci jsou přirozeným a jediným nepřítelem upírů. Poslední smečku tvořili Ephraim Black, Quil Ateara a Levi Uley.
Potom, co odešli upíři z území Quileutů, schopnost měnit se ve vlky zanikla a vlci se stali legendou. Avšak s příchodem rodiny Cullenů se vlčí krev opět probudila, aby ochrana indiánského území mohla pokračovat...
Sam Uley byl první. Začátky byly tvrdé. Musel bojovat sám se sebou a vše se naučit sám. Jednou se moc rozčílil a došlo k nehodě. Velmi vážně poranil svou snoubenku Emily. Emily od té doby nese v obličeji stopy po Samových drápech a Sam se z tohoto incidentu nikdy nevzpamatoval.
O necelý rok později se vlčí krev probudila i v Paulovi, Jaredovi a Embrym Callovi. Zatím posledním členem smečky je Jacob Black.
Schopnosti vlkodlaků:
-Fyzické schopnosti
Vlkodlaci mají vyšší provozní teplotu, která se pohybuje kolem 43 stupňů. Nikdy neonemocní.
velmi praktické, protože s tak vysokou teplotou nemůžou k lékaří.
Mají schopnost se velmi rychle léčit. Vlkodlaci opravdu rychle běhají. Dokonce rychleji než upíři..
Mají vynikajíci sluch, zrak a čich. Upíří aroma jim vyloženě vadí...
Jsou silní a pracují ve smečce.
-Psychické schopnosti
Vlkodlaci jsou telepaté. Když jsou přeměnění, jsou schopni slyšet své myšlenky na míle daleko.
Vůdce smečky má hlavní slovo a jeho příkazy nesmí být nikdy porušeny.
Vlkodlaci jsou pro Alici Cullen neviditelní (její dar na ně nefunguje, proto neviděla, jak Jacob zachrání Bellu po skoku z útesu)...

http://vampire-princesss.blog.cz/

GALERIE

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře