12. kapitola

23. březen 2010 | 12.16 |

Omlouvám se! vím, že přidávám jako do houslí. Rozhodla jsem se to změnit. Budu přidávat každou sobotu. Pokud ale nic nebudu mít, tak napíšu omluvný článek (budu vás v něm prosit na kolenou!! xD). m.

Erot, veselý zloděj

Přízrakova kopyta v uspávajícím rytmu klepala o cestu, nebe se zatáhlo a vypadalo to, že bude pršet.

,,Kam cestuješ?" ozval se najednou hlas a já sebou vyděšeně trhla. Na chvilku jsem vážně usnula. Koukla jsem se na elfa, který se culil jako měsíček a poznala, že to věděl. Ale byla jsem unavená a nechtěla jsem se hádat.

,,Mířím do Pojaenu." odvětila jsem unaveně a protřela si oči.

Přízrak zafrkal a elf se pousmál. Pak se na mě zkoumavě podíval. Přízrak začal jankovatět a Bul´erot (nebo jak se jmenuje) se zadíval dopředu.

,,Okor´aa Acho´š´aa říká, že jsi těžší, než vypadáš." podotkl po chvilce s úšklebkem. Ignorovala jsem ho. Opravdu toto můj koník říkal. Vypadalo to spíše, jako by nás chtěl varovat před něčím a to, jak se Bul´erot zadíval dopředu... no asi začínám být krapet paranoidní.

,,Co to znamená Bul´erot?" zeptala jsem se místo toho. Elfova tvář se na ta slova stáhla a v obličeji měla masku nepřístupnosti. Mlčel. mlčel tak dlouho, že jsem pochopila, že neodpoví. Poplácala jsem tedy nepřítomně Přízraka po hřbetě a zadívala se na cestu. Postřehla jsem pohyb, ale dělala jsem, že jsem si ničeho nevšimla. Tak přece jen nás Přízrak varoval? Nenápadně jsem si poupravila pochvu meče tak, abych lehce vytáhla meč a zavřela oči. Uvolnila jsem se tak, že to vypadalo, že znovu usínám. Přízrak si znepokojeně odfrkl a vycítila jsem, že nepokojně natáhl hlavu k elfovi. Ignorovala jsem to a s tichým, jakoby unaveným mlasknutím jsem ho stáhla zpět k sobě. Chyba toho, kdo byl schovaný v křoví na sebe nenechala čekat.

Nejdříve křupnutí a když jsem nereagovala, tak i rozhrnování větví.

,,Erote, tady jsem! Koho to máš sebou?" ozval se melodický, zřejmě ženský hlas. ,,A doufám, že je to pěkně tučná ryba!" dodal hlas potom ostře.

,,Natalie! Tiše! Co když jí vzbudíš! Je to jen jedna hloupá holka, ale měšec má pěkně naditý. V noci jí vezmeme jak peníze, tak koně a padáme!!" odvětil Bul´erotův hlas tiše a pak se ozvalo ženské uchechtnutí.

,,Čekám, Erote, nezklam mě!" šeptl hlas svůdně a pak jsem uslyšela, jak se Natalie vzdaluje. Už si nepočínala vůbec tiše ani ostražitě. Ani jeden si nevšiml, že mám pootevřené oči a pozoruji je. Druhá dívka byla také elfka, ale měla v sobě více lidské krve, než Erot. Vesele si odtančila do lesa a já jí po chvilce ztratila. Jako by se najednou mezi stromy vypařila. Při hlasitějším křupnutí, které se ozvalo chvilku po jejím odchodu, jsem sebou trhla a zmateně se rozhlédla. Pak jsem si povzdechla a podívala se na svého nového spolucestujícího. Vesele se na mě usmál a pak si začal pobrukovat nějakou písničku. Odvrátila jsem od něj pohled, jinak by si mohl všimnout pohrdání, které jsem v pohledu měla. Bylo to zvláštní. Já sama se živila malými krádežemi, dokonce jsem okradla mrtvého a teď... teď opovrhuju někým, kdo dělá to, co jsem nedávno dělala i já sama! Znovu jsem si smutně povzdechla. Změnili mě tak peníze? Jsem jeden z těch pezcharakterních, bezpáteřních tupců, které jsem tak osočovala ve své řeči před Lukášem? Něco uvnitř mě se nervózně sevřelo a já se kousla do rtu. Chtělo se mi brečet i když jsem v podsatě neměla důvod.

,,Zmiz. Pokud se ráno probudím a najdu tě, tak skončíš se střevy na cestě. A pokud mi bude chybět jediný půlbronzek, najdu si tě a zabiju tě." řekla jsem temně. Erotův hlas umlkl jako uťatý a podivně se na mě zadíval. Koukla jsem se mu vyčítavě do očí a našla tam něco jiného, než když o mě mluvil před Natálií. Uznání nebo jsem alespoň doufala v tuto lepší variantu. V té horší to byl odpor. Zvláštní, jak jsou si tyto dva pocity podobné... až odrazující.

Erot se pousmál, pak se dvorně uklonil, zase jeho pírko na klobouku olízlo zem a pak rychle zmizel v lese. Povzdechla jsem si potřetí a pomyslela jsem si, že to už je trapné. Mlasknutím jsem pobídla Přízraka ke cvalu a přitiskla se k jeho šíji. Přízrak nespokojeně zafrkal a podíval se směrem, kterým zmizel Erot. Pak mě nakonec poslechl, musela jsem ho pobídnout bičíkem, protože ani pobídnutí patamy a stisknutí koleny nebral na zřetel.

Nezestavila jsem se, dokud jsme nevyjeli z lesa do malé vesničky. Nepovzdechla jsem si, i když jsem na to měla chuť a přemýšlela, do jakého jsem se dostala města. Erot nás opustil okolo poledne, od té doby Přízrak běžel. Teď už se stmívalo a za chvíly padne tma. Můj koník namáhavě dýchal, asi nebyl zvyklí na tak dlouhý běh, ale běžel slušně... měl to v krvi. Poplácala jsem ho po šíjí a vyhrabala z brašny trpasličí bramboru. Dala jsem mu ji a on děkovně zafrkal. Mlasknutím jsem ho pobídla do města a Přízrak bez zaváhání poslechl... pokrok.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: 12. kapitola Šílenej 04. 04. 2010 - 11:40