Padlá 1

19. březen 2010 | 19.04 |

1. kapitola: Probuzení v Pekle...

Probudila jsem se v obří, sametem povlečené postely. Pohla jsem se a zabořila se do měkké matrace. Musela jsem potlačit paniku, protože se mi zdálo, že mě ta jemňounká látka pohlcuje a nakonec mě celou pozře... jako by to nebyla dokonalá postel ale smrtící bažina. Pomalu, nejistě jsem s posadila a pocit toho, že se propadám zmizel. Nevědomky jsem si oddechla.

Rozhlédla jsem se a ucítila, jak mi po těle něco sklouzlo. Koukla jsem se na sebe a vydechla. Na sobě jsem měla černou košilku, téměř průsvitnou, která mi volně splívala po těle a já měla pocit, že na sobě ve skutečnosti nic nemám. Kdyby to bylo v jinou dobu a na jiném místě, nad svým novým spodním prádlem bych uznale hvízdla... ale mít na sobě téměř průsvitnou halenku a pod ní se ostře rysující se černé, dráždivé spodní prádlo... to v Pekle, nebo alespoň předpokládám, že zde jsem, není moc dobrý nápad. Přece jen... Peklo! Co si mám vlastně pod pojmem Peklo představit? Ohně zatracení, kotle ve kterých se vařčí duše, čerty a ďábly?

,,Gabe!" vyhrkla jsem přidušeně. V samou chvíly, kdy jsem to jméno vypustila ze rtů mi došlo, jaký to je paradox. Čerstvě padlá potencionálně dobrá volá pravou ruku hlavního nepřítele potencionálně dobrých a dobrých....

,,Ano maličká? Paolin, že ano?" zavrněl za mnou hlas pobaveně. Rychle jsem se ohlédla a pocit, že se propadám teď navíc posílil pocit toho, že se topím. Že se v těch hebkých, klouzavých černých a rudých přikrývkách ztratím. Postel začínala nabírat na rozměrech, záclonky padající z boků rámu postele, které měly být honosné nebesa, se po mě sápaly a chtěli mě svázat. Měla jsem pocit, že se mi za chvilku přikrývky spojí nad hlavou a já budu navždy ztracená!! Zachránila mě bolest. Celá vyděšená jsem tiskla pěsti tak silně, až se mi nehty bolestivě zaťali do dlaní. Vše bylo zase jako dřív. Možná jen trochu moc velká postel s černými nebesy. Jen o podhlavník se teď svůdně opírala postava, která, tím jsem si jistá, tam před chvilkou nebyla.

Gab se netvářil nijak. Ani pobaveně, ani pobouřeně, ani jako by ho tato scénka nudila. Na tváři měl nasazenou dokonalou masku nicneříkajícího úsměvu, který mohl být stejně tak dobře i opovržlivý škleb nebo posměšný úšklebek. Pohodlně se usadil v polštářích a netečně na mě koukal. Že mě spíše zvědavě pozoruje jsem vycítila. Ta poloha mi něco strašně připomínala. Nedalo mi pokoj, dokud jsem si neuvědomila, odkud tu pozici tak dobře znám. Takto jsem přece seděla i já sama v hromadě polštářů ve Zvláštní třídě! Chtělo se mi začít hystericky smát, vzteky brečet. Neudělala jsem ani jedno z toho. Jen jsem se tupě na Gaba dívala. Nebo lépe řečeno jsem se dívala na jeho odhalenou hruď, protože košili měl zapnutou teprve až u spodního knoflíčku. Težko říct, jestli si tuto pózu připravoval, nebo je takto přitažlivý v jakékoliv poloze.

Došlo mi, ře mě oslovil Paolin, mím starým jménem. Už jsem otevírala pusu, že mu řeknu, že si teď nechávám říkat Moira.

.. tak mi vlastně začal říkat Gabriel, ale pak jsem pusu zavřela a nic neřekla. Bude fajn, když nechám staronový (nebo snad novostarý?) život za sebou. Budu Paolin. Čerstvě padlá potencionálně dobrá. Co s tím kruci pořád mám? Přece už nejsem potencionálně dobrá, takže nemůžu být ani čerstvě padlá!! Jsem teď ohnivá, jak by poznamenal Gabri... kruci, ani v duchu se mi nechce jeho jméno vyslovovat. Cítila jsem, jak se mi tlačí do očí slzy... Nezamrkala jsem a ani slzy nepřetekly. Zato mě začaly nepříjemně svrbět prsty.

,,Paolin se mi líbí více, než Maličká." posoudila jsem, když se ticho začalo prodlužovat z vteřin na minuty. Gab ze mě za celou tu dobu nespustil pohled. Nebylo to příjemné, ale kupodivu mi to ani nevadilo. Gab se škodolibě pousmál. První emoce, kterou jsem najeho tváři za celou dobu od mého probuzení uviděla.

,,Dobře, Maličká, mám pro tebe dobrou novinku. Budeš se učit." řekl a pak zkoumavě pozoroval, jak tuto novinku ztrávím. Né, že bych skákala radostí do stropu, ale v duchu se mi částečně ulevilo. Uvědomila jsem si, že když se budu něco učit, tak mu nebudu muset dělat společnost... a jsem si jistá, že po pár dnech by mi dělání mu společnost lezlo krkem, pokud by mi nevadilo už jen z principu. Pak, zrovna jsem zvedla zrak, který jsem upírala na jeho dokonalé, vypracované břicho a zachytila v jeho očích záblesk krutosti. Snažila jsem se to potlačit, ale stejně jsem se zimořivě zachvěla. Načež se Gab krutě pousmál.

,,Je ti zima, Maličká?" zeptal se jedovatě. Jen jsem mlčky přikývla. Tak docela jsem nevěřila svému hlasu. Co jsem to udělala!! Jak jsem mohla od Gabriela utéct sem!! Že jsem kráva, to vím už dávno, ale že jsem úplně vymazaná kráva, tak to jsem si o sobě nemyslela... Gab pokračoval:

,,Nejsi jako jiné me metresy..." podotkl Gab a já tentokrát úspěšně potlačila trhnutí. Pokud dobře vím, tak metresa znamená děvka, jen je to hezky zaonačené, protože se takto nazývali šlechtičny. Takže já jsem jen metresa... chtěla jsem se zhroutit, brečet, vztekle řvát a rozbíjet věci okolo... jen jsem tupě zírala na svíčku, jediný zdroj světla, který v pokoji byl. Pomaloučku, jakoby zpomaleně jsem zavřela oči a pak ještě pomaleji, hodně neochotně jsem je otevřela. Gab mě nesledoval, díval se na dveře. Ale zároveň pokračoval v té, málem pohřební řeči. Obličej opět neprozrazoval žádné emoce, ale měla jsem dojem, že se touto celou scénkou nepokrytě baví.

,,Z tebe čiší moc, což je u nezasvědcené zvláštní. Jak už jsem jednou řekl, na to, jak jsi pro Nebe důležitá, tě chránili více než mizerně. Naučím tě s tvou mocí zacházet a pak, za oplátku, budeš můj ochránce, můj žoldák, který nebude chtít peníze, můj osobní vrah... má osobní děvka. Chápeš, co to znamená, že ano? Za to, že tě tady a hned nezabiju, mi budeš oddaně sloužit. Bez námitek, jako hloupoučká, roztomilá panenka..." odvětil temně Gab a pak se krátce, chraplavě zasmál. Z jeho smíchu jsem se roztřásla tak, že kdybych nezaťala zuby, tak mi o sebe drkotají. Ale nohy se mi třásli a myslím, že ty vibrace ucítil i Gab, protože se jeho škodolibý smích změnil v pohrdavý.

Rozzuřilo mě to, ale... z Gaba číšela moc. Nevím, jestli ze mě bylo něco cítit, ale Gab měl auru, která chtěla zabíjet, ubližovat, mučit. V Nebi mě ta aura rozrušila a vzrušila, tady v Pekle mě děsila. O to víc, že Gabova temná aura číšela ze všech stran, ohmatávala mě, drtila, ležela mi na hrudi jako bych byla deset tisím metrů pod mořem a nesla na sobě tíhu vody...

,,Žádný našinec nebude čekat od roztomilého dítěte útok nebo třeba jen špetku bojovnosti. Když budu mít, řekněme návštěvu,tak z tebe udělám blbečka a ty mé řeči budeš podporovat. Budeš moje malá atrakce, nikdy mi nebudeš odmlouvat, kdybych ti nařídil, tak mé... hosty potěšíš jakýmkoliv způsobem a pokud jinak neřeknu, neměla bys odporovat ani jim. Neměli by mít žádný důvot nevěřit té roli, kterou hraješ. Jakmile se ale budeš bránit, tvá maska praskne a budeš mi nanic. Jsi silná, ano, ale nepřátele jsou silnější. Já spoléhám na jednu dost silnou kartu, překvapení.

Jediné, na co nemají právo je něco tvého, přesněji slzy a tvá krev nebo jakýkoliv volt... vlasy, kousek kůže... A taky tě pochopitelně nesmí zabít nebo hodně vážně zmzačit... A také tě nesmí označit nebo očarovat tak, aby tvá věrnost patřila někomu jinému než mě nebo aby tě donutil mě zabít... Můžeš začít od teď..." dokončil svůj proslov Gab.

Tupě jsem na něj hleděla. Jeho slova jsem slyšela, ale nechápala. Né, že bych nevnímala, ale nedokázala jsem to vstřebat, byla jsem úplně mimo. Tupě jsem zírala na svíčku a cítila jak se mi v hrdle utváří knedlík. Křečovitě jsem polkla a instinktivně si sáhla na krk. Ucítila jsem, jak mi poskočil ohrizek, ale knedlík nezmizel.

Můžeš začít od teď... blesklo mi myslí a koukla jsem se na Gaba. Nebyl tady. Zato na jeho místě byla hromádka nových věcí. Samozřejmě, přece nebudu po Pekle chodit v poloprůsviktné košilce, že?! začala jsem panikařit a tentokrát se nade mnou hladina z pokrývek uzavřela. Na smrt vyděšená jsem omdlela.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Padlá 1 konikcz 19. 03. 2010 - 19:30
RE: Padlá 1 gina 20. 03. 2010 - 18:53
RE: Padlá 1 stories* 09. 08. 2010 - 17:27