Životopis - Jenny Nowak

1. říjen 2010 | 20.20 |

jnowak

Jenny Nowak se narodila v Jihlavě, ve městě proslulém gotickou historií, stříbrnými doly a tajemnými podzemními chodbami. Tam bydlela do patnácti let, kdy odešla na střední školu do Třebíče (nepříliš uvážlivě vybranou), aby vystudovala návrhářství obuvi. Během studií se naučila jezdit na koni a zjistila, že jí to přináší nepoměrně větší uspokojení než kreslení bot. Proto u svého oboru a u kreslicího prkna setrvala po maturitě jen chvíli a brzy se přestěhovala do Napajedel jako ošetřovatelka koní, anglických plnokrevníků, v tamním hřebčíně.
Vdala se (velmi nemoudře a nerozumně) a v roce 1977 se jí narodila dcera Katrin (dnes úspěšná výtvarnice, která se jako spoluautorka s Jenny podílela na egyptských románech Smích šakalího boha a Pláč prokletého krále.) Protože se ,,životem kovboje" byl tím pádem lonec, Jenny se vrátila do Jihlavy a nastoupila v místní zoologické zahradě jako chovatelka exotických zvířat. Do široké škály jejích svěřenců patřili medvědi, vlci, levharti, lvi, tygři, pumy, ale také antilopy, poníci, mývali, potkani... Po pár letech (a už dávno po rozvodu) se odstěhovala do západních Čech, do vsi blízko Domažlic, kde se živila jako dojička v kravíně. To už měla vlastního koně, huculského hřebce jménem Grak, a služební byt, což byly dostatečné důvody pro tak radikální rozhodnutí. Po krávách ošetřovala bažanty v bažantnici a přesídlila kousek dál, do Horšovského Týna, do zříceniny kdysi prý zvané skleněný zámek. Kromě bažantů se starala o jestřába a o divoké prase, co uvízlo v železech a přišlo o jednu nohu. Teprve když začal skleněný zámek zoufale chátrat a v kuchyni v zimě mrzlo, vzdala tuhle ztracenou vartu a podruhé se vrátila do Jihlavy i do zoo.
Po dalších bezmála deseti letech u zvířat se seznámila s básníkem Václavem Moravcem, vzala si ho a odstěhovala se s ním do Prahy. Prvních pár měsíců v hlavním městě se živila zametáním nádvoří Pražského hradu a čekala, až se uvolní místo v zoologické zahradě. Když se tak stalo, ujala se nesourodé skupiny sestávající z hřivnatých vlků, klokanů, dvou pand, několika lišek, skunků a divokých koček. Přibližně v té době (to už jí bylo hodně přes třicet) se začal prudce rozvíjet její zájem o magii a vampýrské mýty a stejně rychle začal vznikat její první román - Nemrtvý - jehož podstatná část byla napsaná o přestávkách v přípravně zvířecího krmení. Teprve když vyšel a jednalo se o vydání druhého, začala uvažovat o tom, že by se jí literatura mohla stát profesí. Pomohla ,,náhoda" - v jednom nakladatelství zrovna hledali redaktorku. Velkoryse pominuli, že nemá vysokoškolský diplom a uznali absolutorium ve škole života, během níž dělala opravdu všechno možné. Kromě uvedených dlouhodobějších epizod uklízela na chirurgické ambulanci, prodávala v trafice, umývala nádobí v hospodě...
V současné době píše a rediguje a ve volném čase se kromě jízdy na koni věnuje historickému šermu v Larsově škole bojových umění. Samozřejmě se nadále aktivně zajímá o magii (v teorii i v praxi), o vampyrismus, gotiku a všechno, co s tím souvisí. Často jezdí do Transylvánie a sbírá klasické černobílé filmové horory zlaté éry.

zdroj: http://www.daemon.cz/

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře